Emma

Emma byla politicky provdána císařským dvorem roku 966 za předposledního západofranského (francouzského ) krále z dynastie Karlovců – Lothara I. (narozen 941, vládl 954–986). S tímto velmi činorodým mužem měla dva syny – posledního legitimního Karlovce na západofranském trůně Ludvíka V. Lenivého (967–987) a mladšího Otu (franc. Eudes), kanovníka v Remeši (970–985).

S manželem Lotharem I. a později i se synem Ludvíkem V. měla dramatické spory okolo vnitřní i zahraniční politiky. Těžce nesla konflikty mezi císařstvím a Západofranskou říší, neboť ty živily vzájemné nepřátelství mezi jejími oběma rodinami – tj. původní císařskou a vyvdanou karlovskou. Po desetiletí žila ve Francii v napjatém vztahu k Lotharovu bratrovi – Karlu, vévodovi Dolnolotrinském. Ten Emmu v roce 975/6 dokonce očernil jako cizoložnici. Král však bratru nevěřil. Také následný církevní proces Emmu očistil a vévoda Karel poté musel odejít ode dvora. Karel Dolnolotrinský byl mocichtivý konspirátor a jako takový to byl velmi nebezpečný muž i pro svého bratra-krále. Proto Lothar I. vyslechl svojí choť i další přední velmože, a aby zabezpečil nástupnictví svého staršího syna Ludvíka, nechal ho v roce 979 korunovat na formálního spolukrále, což bylo poprvé v právní praxi Západofranské říše. Tím odrazil Lothar I. nároky svého bratra Karla.
Po smrti manžela v roce 986 zažila Emma krátkou vládu svého mladičkého syna Ludvíka V., se kterým se kvůli odlišnému politickému směřování ve zlém rozešla. Královna neúspěšně prosazovala spojení s Římskou říší, kde vládl její maličký synovec Ota III. (980–1002, císařem od roku 983). Ve skutečnosti však za dětského císaře vládli (do roku 994) tři spoluregenti, mezi nimiž vynikala Emmina matka a Otova babička Adéla Burgundská.

Bezdětný král Ludvík V. zemřel 21. či 22. května 987 na těžké poranění z lovu a s matkou se již nikdy plně nesmířil. Dva roky předtím ztratila Emma i druhého syna – klerika Otu. Nečekaným úmrtím Ludvíka V. odešla z francouzské scény již sto let vážně oslabená dynastie Karlovců a vládu si násilně přisvojila silnější konkurenční dynastie Kapetovců v osobě nejvlivnějšího francouzského aristokrata Huga Kapeta. Karel Dolnolotrinský byl z nástupnictví ve Francii politicky i vojensky vyloučen. Tento krok znamenal možná pro Emmu i jakousi menší osobní satisfakci, neboť na trůn Kapetovcům pomohl svým rozhodnutím na poslední chvíli i její zraněný syn Ludvík. Se synem zanikla formálně i přežívající Západofranská říše a na její místo se s novým panovnickým rodem dostalo středověké Francouzské království.

Po smrti syna Ludvíka V. byla v nastalých vojensko-politických zmatcích ovdovělá královna uvězněna svým osudovým a celoživotním nepřítelem Karlem Dolnolotrinským. Byla zřejmě internována v některém z burgundských klášterů, kde podle některých francouzských kronik již 12. října roku 988 zemřela. To je však, jak ukázal nový výzkum, omyl. Z vězení prosila o pomoc své německé příbuzné, o čemž svědčí její dochované listy. Emma tak v tento pro Francii zlomový čas přišla nejen o manžela, o obě děti, postavení panovnice, ale dokonce i o svobodu. Proto se snažila raději odejít z neklidné Francie.