Emma

Podle výše zmíněného (nově) všeobecně přijímaného závěru se česká kněžna Emma narodila jako princezna Emma Italská zřejmě roku 948. Byla dcerou zavražděného italského krále z dynastie Bosovců (přesněji z její starší linie hrabat de Provence) Lothara II. (nar. 926/8, králem Itálie zvolen 931, samostatně vládl 945–950) a svaté Adély Burgundské (franc. Adeleidy, něm. Adelheid) (931–999). Rodiče byli zasnoubeni resp. oddáni již v dětském věku, ale jejich svazek se naplnil až v roce 947.

Emmina matka Adéla byla temperamentní a odhodlanou ženou, která se nejednou pustila do častých politických i vojenských dobrodružství. Po Lotharově otrávení (22.11. roku 950) se stala Adéla s malou Emmou válečným zajatcem markraběte Berengara II. Ivrejského (d' Ivrey), který byl zřejmě zodpovědný za Lotharovu vraždu, a brzy poté se nechal zvolit italským králem (vládl do roku 963, kdy byl Otou I. Velikým zajat). Obě ženy držel Berengar na svém hradě Garda na březích Gardského jezera poblíž Verony. Adélu nutil, aby se provdala za jeho syna Adalberta II., čímž sledoval legitimizaci zisku italské koruny (dle langobardské právní praxe mohla totiž vdova Adéla legitimně vyvolit následníka trůnu).

Královna Adéla však spolu s dcerkou Emmou uprchla tajně vyhloubenou chodbou z hradu a dostala se s doprovodem až na horský hrad Canossa. Již dříve požádala zkoušená královna o pomoc německého krále Otu I. Velikého (912–973, vládl od roku 936). Ten se mezitím vydal s vojskem na cestu. V Itálii se mu podařilo Berengara II. Ivrejského vojensky pacifikovat a následně se sám na podzim roku 951 v Pavii s Adélou oženit. Svému choti přinesla mladá Adéla Burgundská zmíněný právní nárok na italskou korunu, čehož Ota I. Veliký přirozeně využil. Byl částí aristokracie prohlášen za italského krále a Emminu vlast v letech 952–964 postupně připojil v lenním postavení k Německu – tj. obnovené Římské říši.

Již v roce 955 Adéla Burgundská Otovi I. povila následníka – budoucího císaře Otu II. (zemřel roku 983). Emma je tak poloviční sestrou tohoto německého panovníka a tetou (pro české dějiny známého) císaře Oty III. (980–1002, samostatně vládl po roce 994). Princezna žila v následujícím období po roce 951 v okruhu německého panovnického dvora Oty I. Velikého a své matky Adély Burgundské. K bratrovi Otovi II. si vytvořila velmi přátelský vztah, který mezi sourozenci přetrval až do Otova předčasného skonu, a který Emmě přinášel v době manželství i časté rozpory s jejím francouzským chotěm.